Když už se konečně rozhodnete vyjet na Jamajku s dětmi, je třeba zapomenout na všechny předsudky. My vyjeli v září, v době, kdy je běžně hurikánová sezóna. Bohužel klima na naší planetě se mění a v dnešní době musí člověk počítat se vším i mimo takovou sezónu, takže my se soustředili spíš na pozitivní myšlení, že to v tuto dobu ještě nepřijde. To dost zabírá :-D 

Zároveň jsme byli připraveni na všechno, a to zejména na přejezdy bez sedaček. Malé děti byly v nosítkách a s těmi většími jsme zavzpomínali na doby, kdy jsme my sami byli dětmi a žádné autosedačky neexistovaly. Je potřeba naprosto vypnout a prostě se přizpůsobit (nebo se dát na modlení). Tedy, pokud chcete prožít tu opravdovou Jamajku a nezaplatit miliardu, protože Jamajka opravdu není levná (a místy ani tak krásná, jako na obrázcích nejlepších instagramových účtů).

POSÁDKA o 8 členech: 
1.rodina: Miro, Jana, Vincent (2 roky a 8 měsíců) a Artur (1 rok a 3 měsíce)
2.rodina: Pavel, Martina, Thea ( 3 roky a 8 měsíců) a Inna (1 rok a 2 měsíce)

LETENKY, ZAVAZADLA A JAK JSME SE BALILI

Všechny informace o letenkách, zavazadlech, o tom jak a co jsme na cestu s dětmi sbalil a další velmi užitečné informace se dočtete v mém předchozím článku Jak se připravit s dětmi do Karibiku (Jamajka).

UBYTOVÁNÍ

Před cestou jsme si zajistili téměř veškeré ubytování. S některými oblastmi nám pomohla Kristy, Češka žijící na Jamajce, ale většinu jsme si zajistili sami. Jako inspirace nám pomohl průvodce od Lonely Planet a různé webové stránky, například https://www.visitjamaica.com . V září není úplně sezóna, tak se zdálo to být jednodušší, ale počet osob nám to zase trošku stěžoval, každopádně se to dalo zvládnout. 

Při hledání ubytování se nám osvědčily nějaké tipy jako vždy, psala jsem o nich v blogu o cestě po Dominikánské republice

Pokud nepotřebujete bydlet vyloženě někde u moře, nebo v žádané lokalitě, určitě tu seženete ubytování i na místě a za pár korun. Potkali jsme tu dvě holky, které jely vyloženě na blind, takže v menším počtu osob to určitě jde. Jen teda pozor na sexturismus, a to možná více, když jste muži - často se prý stává, že Jamajčani tlačí na pány, aby si "koupili" jejich sestry a odmítnutí neberou moc přívětivě. Cestování s rodinou mi tak přišlo ve finále "bezpečnější:)

DOPRAVA

Co se týče veřejné dopravy, jezdí se tu hlavně taxíky. Taxíky mají své ruty po městě a danou sazbu. Ptejte se předem místních, nezávislých lidí, abyste byli připraveni. Většinou budou čekat dokud nenaplní auto, děti budete muset mít na klíně, nebo zaplatíte cenu za naplněné auto a můžete jet pohodlněji. Ceny taxíků jsou různé. V méně turistických městech ala Ocho Rios např 100-200 JMD (platili jsme za auto naplněné naší posádkou), v Negrilu je to třeba 500-800 podle toho kam jedete.

Jsou tu i trasy, kde jezdí dálkové autobusy s klasickými sedačkami a klimatizací, to hlavně mezi velkými městy a jsou zřizované dopravní společností Knutsford Express

JÍDLO, PITÍ A CENY

Jídlo je hlavně o kuřeti a rýži, to je tu nejlevnější. Ceny se však různí podle místa. Na ulici koupíte dvě porce i za 500 JMD, v restaurací pak za dvakrát tolik. Záleží i na momentální inflaci, která tu dost kolísá. Pak se tu hodně jí avokádo, kterému říkají Pear - hruška a bývá opravdu veliké. Mají také své národní jídlo, kterým je ackee - to je plod rostliny, který se musí dobře uvařit, aby nebyl jedovatý. Pozor na něj, prodává se i na trhu a syrový a fakt ho neochutnávejte, i když vypadá lákavě:)

Co se týče vody, ta je na Jamajce pitná. My jsme ji většinou pili z kohoutku a bylo všechno v pohodě.

5.9. Sedáme na letadlo o 11 hodin později, než byl plán, a tak přilétáme na Jamajku a v pozdních večerních hodinách. Jsme rádi, že první dny máme naplánované i s transportem přes Kristy, a tak si nemusíme dělat moc starosti s tím, jak pojedeme i s takovým zpožděním na hotel, a jestli se všichni vejdeme do nějakého vozu. Navíc ani neznáme ceny, takže je to takový příjemný a bezstarostný rozjezd pro začátek.

6.9 - 8.9. - oblast Montego Bay

ubytování: Claridge Hall Montego Bay (villa na kopci, v dosahu k pláži pouze autem, s krásným výhledem na Montego Bay)

První den máme po letu odpočinkový, děti vstávaly ve čtyři ráno a není moc nálada na to se někam honit. S tím jsme počítali, proto jsme nic velkého neplánovali. Takže se vydáváme na známou pláž Dr.Cave Beach. Kdo nebyl ještě v Karibiku, bude oslněn krásným, bílým a jemným pískem a ocení bezprostřední blízkost baru a kavárny. Moře je tu klidné, takže s dětmi žádné obavy, jen jsme v tomto období narazili na jakýsi příliv medúz a schytali jsme to téměř všichni. Naštěstí nic, co by zanechalo následky, ale pro děti nepříjemné. Po dlouhém letu je to určitě příjemný relax. Pokud jste ale fresh a karibské moře znáte, můžete tuto lokalitu vynechat a rovnou se vydat za méně zprofanovanými cíli :)

Na další den nám Kristy naplánovala hned tři aktivity. První z nich byla krmení kolibříků v Barney's Flower & Hummingbird Garden. Úžasná zahrada, kde dostanete lahvičku se sladkým sirupem a čekáte, až přiletí tihle malí ptáčci, které máte občas problém zahlédnou okem, jak jsou hbití. Moc pěkný zážitek pro ty, co kolibříky neznají, neviděli, ale určitě nedoporučuji s úplně malými dětmi, které neumí sedět na místě. Ruší pak i ostatní návštěvníky a ptáčci ne a ne přiletět. Řekla bych, že děti nad 3 roky už by z toho mohly mít pěkný zážitek. Případně je dobrou variantou jít tam se spícím dítětem a užít si to sám.

Po krmení se přesouváme směr Brae River. Rafting na bambusových vorech je z fotek velmi atraktivní záležitost a určitě to bude bavit děti. Jen ty malé děti musíte přesvědčit, že si musí nasadit vesty. My to máme s dvojhlasným vokálem, ale jakmile se rozjíždíme a pouštíme děti "o patro niž", kde mezi bambusovými kmeny prosakuje voda, je po křiku. Pohodová plavba, žádný vodácký adrenalin, pěkné fotky. Sečteno podtrženo - Jamajčani musí být z něčeho živi a tyhle rafty na poklidných řekách jsou jednou z takových záležitostí. Každopádně s malými dětmi je to zážitek vždycky :-D

Dojeli jsme na konec trasy akorát tak na oběd, ale nedopřáli jsme si ho na místě, protože jsem měli v plánu něco autentičtějšího (a levnějšího) po cestě, kam nás řidič Jerry vzal.

Náš třetí cíl - prohlídku Downtownu jsme vzdali, protože byl pátek a projet městem bylo v tom vlhkém horku úmorné, děti byly vyčerpané z dlouhé cesty a my z nich :-) Navíc poprchávalo a úplně jsme netoužili po nějakých marketech. Zastavili jsme jen rychle nakoupit něco k jídlu, abychom si uvařili večeři a finito.

Když mám tento den zhodnotit, tak jako rozmazlení bývalí rezidenti Mexika bychom si tyto aktivity asi příště odpustili, ale určitě nelitujeme. Jen litujeme té cesty tam a zpět, protože následující den jsme rafting mohli krásně stihnout po cestě do Ocho Rios a ušetřit malé děti toho nepohodlí při přejezdech a stání v zácpách. Vy budete moudřejší:) 

8.9.-11.9. oblast Ocho Rios

Ocho Rios downtown, Konoko Falls
ubytování: v hotelu Kaz Kreol Beach (přes Booking) 

I přesto, že je Ocho Rios jednou z turistických oblastí, úplně nás to tam nenadchlo. Nevím, jestli je to v resortech jiné, ale pokud se vydáte i tak mimo ně, město není úplně parádním místem k procházkám. My jsme bydleli téměř na konci resortové části v hotelu Kaz Kreol Beach, který svojí pláží zasahoval až k těm, kde místní hrávali fotbal. Na týdenní válení bych to asi neviděla, ale tři noci tu byly fajn. Bar pod okny pokojů byl docela příjemným zpestřením, protože do něj dosáhla chůvička :)

Každopádně o kousek dál jsme viděli hotely, kde se dá určitě strávit čas příjemným odpočinkem u pěkně upravených pláží v klidu hlídaného resortu.My náš hotel vybrali kvůli nízké ceně, v které byla zahrnuta snídaně a nelze o něm říct nic špatného. Jen nemá úplně líbivé okolí.

Navíc Jamajčani těží z turistů jak jen to jde a snaží se vydělat kdečím. Třeba už jen za to, že vás někam dovedou (aniž byste je prosili), chtějí peníze. A tak se na nás docela často někdo nalepil a snažil se nám vysvětlit kudy máme jít a jakým taxíkem jet. Pokud tedy takhle cestujete, snažte se být hodně sebevědomí v tom, co chcete a kam jdete. A ověřujte si ceny.

My v této oblasti strávili tři noci. Dvě by asi i stačily, ale s dětma prostě není moc dobré spěchat a pořád balit a vybalovat, takže jsme si udělali klidný první den, prošli město, nakoupili jídlo a strávili zbytek dne na pláži. Druhý den jsme se pak vydali k vodopádům Konoko Falls. Původně jsme měli naplánované Dunns River Falls, ale na radu místních jsme plán změnili, aby si to tam užily i děti.
Konoko Falls je nádherný park se spoustou rostlin, o kterých jsme dostali patřičný výklad místním průvodcem. Některé jedovaté, jiné léčivé, nebo okrasné. Taky je tam malá zoo s papoušky, hady, želvami, sovami a dokonce krokodýly a spoustou dalšího. Kdo chtěl, mohl si po vodopádech vylézt nahoru, no prostě bájo. Tento výlet byl takovým prvním světlým okamžikem v cestování po Jamajce, kdy jsme viděli krásu přírody a ne jen šeď měst plných odpadků. Dá se říct, že tímto výletem začal ten krásný pobyt na Jamajce.

Poslední den v Ocho jsme se ráno sbalili, a po snídani chytli u silnice taxík, který nás dopravil na autobusové nádraží, odkud nám odjížděl autobus směrem do Port Antonia. Tento jsme měli koupený předem přes Knutsford Express.

11.9. - 14.9. - oblast Port Antonio

Reach Falls, Winnifred Beach
ubytování: Great Huts u Boston Bay - velka chata pro nás všechny ze 4 postelemi

Když jsme vystoupili v přístavu Port Antonio, okamžitě nás zalil takový příjemný pocit. Pěkný přístav v obležení zelených kopců, hned vedle park a uprostřed domeček s vyhlášenou zmrzlinou. Jen o kus dál jsme našli centrum města plné lidí a na první pohled zřejmé "nástupiště", odkud odjížděly "colectivos" (tenhle pojem mám z Mexika a líbí se mi, protože je to prostě kolektivní doprava - čeká se, dokud se nenaplní minivan/bus/auto a jede se).

Našli jsme to správné, které mířilo směr Boston Bay. Vystoupili jsme u prašné cesty, kterou lemovaly stánky s jídlem a pokračovali až k bráně k netradičnímu resortu v Africkém duchu Great Huts.

Přijeli jsme odpoledne, takže jsme jen shodili batohy a šli se zchladit k moři. U resortu přímo není typická pláž, ale je tu příjemný vstup do moře a s vodou po kolena se dá dojít na protější pláž (nebo to prostě obejdeteJ po cestě). Nám v tu chvíli stačil hotelový kousek na odpočinek, a tak jsme si trošku poblbli v moři a v jednu chvíli tak tak utekli mořskému úhoři, kterého nalákalo čištění ryb místní mládeže. Přísahám, že jsem v tu chvíli metla z moře rychlostí blesku i s Arturem v náručí :D

Druhý den jsme po úžasné (a opravdu bohaté) snídani, která je v ceně ubytování, sbalili batůžky a vyrazili si chytnout nějaký lokální taxík k asi 20km vzdáleným Reach Falls. Jenže nic nejelo. Tak přijel jeden místní děda a prostě nás odvezl.
Vodopády Reach Falls jsou považovány za jedny z nekrásnějších na Jamajce, protože se jimi dá různě prolézat, podplavávat a prozkoumávat skryté jeskyňky. Kluci to všechno prolezli, my se zatím vykoupaly s dětma, které jsou ve vodě jak zbláznění (studená nestudená), pak všichni přečkali krátký deštík a místním "sběrným busem" se vrátili zpět do hotelu. Po cestě stihli řidiči vyměnit pneumatiku (i s námi), a i když to byla jízda jak na horské dráze, kluci usnuli. V hotelu je i příjemná restaurace, ale my tento večer využili právě přilehlých stánků a snědli opět nějaké to jerky kuře, které nás tu teda ještě ani jednou neuchvátilo tak, jak se o něm píše v průvodcích.

Další den jsme strávili na přilehlé a opravdu krásné pláži Boston Beach. Na radu místních jsme se neuchýlili na té blíž k hotelu, která byla placená, ale šli o kousek dál a po vyšlapané cestičce za doprovodu místního psa se dostali k stejné krásné pláži, kterou okupovali místní (pokuřující trávu, jako obvykle). Odpoledne jsme se vydali na Winnifred Beach, od které jsme si slibovali trošku zábavy. Pláž ne zas tak pěkná, jako ta u hotelu, zato pár stánků s občerstvením a čerstvýma rybama a možnost popíjení nějkaých těch koktejlů. 

Poslední den před odjezdem jsme strávili v resortu, v kterém najdete nespočet zákoutí k odpočinku, meditaci, relaxaci, a to včetně dvou bazénů. Celý resort zdobí nejen úžasné dekorace v africkém duchu, ale i jeho chatičky jsou v originálním stylu. Je to opravdu kouzelné místo a budu ho považovat za jeden z nejkrásnějších zážitků na Jamajce:)

Odvoz na autobusové nádraží jsme měli domluvený s taxíkářem z předchozího dne. A opravdu přijel. Opět jsme využili služeb Knutsford Express a vydali se směrem Kingston, kde na nás měl čekat přes Kristy domluvený průvodce Courtney.

Cesta byla docela úmorná a plná serpentin, trvala asi 3 hodiny, ale šlo o náš nejdelší přejezd v našem okruhu po Jamajce, tak jsme na to byli připraveni. Courtney dorazil o chvíli později, ale vyzvedl nás přímo na nádraží a dovezl do svého domu, kde poskytoval ubytování přímo v úpatí hor Blue Mountins. Byl trošku zmatený a neměl úplně připravené pokoje, ale byli jsme rádi, že jsme na místě. 

14.9. - 16.9. - oblast Kingston

Kingston, Blue Mountains - Old Tavern Coffee Eastate
ubytování: Kingsworth hostel

Po noci v osvěžujícím prostředí hor jsme se vydali s našim průvodcem směr kávová plantáž Old Tavern Coffee Estate. Cesta byla docela dlouhá a plná serpentin, ale stála za to. Mladá rodina pěstitele Davida, který zdědil plantáž po matce nás velmi přívětivě přivítala. Cítili jsme se hned jako doma a stejně tak děti, kterých se ujala jejich dcera. Výhled na hory a čerstvě připravená káva byla úžasná kombinaci. Poslechli jsme si jejich celou historii, koukli na stroje s kterými pracují a nedešli bez pár balíčků zrnkové kávy na doma. Popravdě musím ale říct, že nikdy nechutnala tak jako připravena od něj:) 

Po cestě zpět jsme se zastavili na oběd u jednoho "stánku" u cesty a pak pokračovali do rozpáleného Kingstonu. Courtney nám celou dobu povídal o historii města a o různých zajímavostech. Děti toho měly ale vcelku dost, a tak jsme hned zkraje zastavili u parku, aby se trošku vyběhaly. Pak jsme se mihli kolem přístavu, prošli nejstarší tržnici a koupili dětem ručně vyrobený hudební nástroj a nechali se provézt  nejnebezpecnejsim ghetem, kde se nachází i muzeum Boba Marleyho (věnující se době, kdy byl ještě chudý). Za výkladu o jeho životě jsme projeli Downtownem, kde to hýřilo trhy a nezapomněli jsme se zastavit na vyhlášené (a už předtím v Port Antoniu vyzkoušené) zmrzlině v Devon House. Byl to těžký a dlouhý den, ale zvladli jsme to a po večerním pivu lehli do postele a balili věci, protože naše kroky mířily směr Black River.

16.9. - 18.9. - oblast Black River

Krokodýlí řeka, Treasure Beach, YS Falls
ubytování: Gest house Waterloo

Na radu místního průvodce jsme nejeli ráno v šest klimatizovaným autobudem, ale vydali jsme se směrem místní nádraží, abychom jeli s místňákama... nuže... nejen, ze autobus není v neděli přímým spojem a je třeba přestoupit, ale taky je třeba počkat, než se naplní... a tak jsme čekali přes dvě hodiny se znuděnýma dětma na špinavém nádraží. Abychom to plnění urychlili, zaplatili jsme si o dvě sedadla navíc, aby si děti pohodlně lehly a při svižné jízde jsme si nakonec libovali, že jsme ušetřili a ještě se pohodlně vezeme (i klimu nám zapli!). 

Na nádraží v Black River jsme za deště nasedli do taxíku a po dlouhé diskuzi ohledně ceny, která byla na počátku zřejmě špatně vysvětlena/pochopena, jsme zakotvili před domem, do kterého byla jako prvnímu na Jamajce zavedena elektřina - Waterloo Guest House. Dům s užasným kouzlem, i když ne úplně udržovaný, ale s vedlejší budovou poskytující příjemné ubytování (alespoň pokud šlo o naše pokoje).
No a protože přestalo pršet, využili jsme toho a šli se projít do příjemné restaurace Cloggy's on the Beach na pláži, která až tak příjemná nebyla, ale to nám nezkazilo dojem ani z jídla ani z atmosféry.
Krásně jsme se najedli a za západu slunce se vrátili zpět do hotelu. Musím říct, že děti byly úplně úžasné a cestu zvládly fakt parádně, až jsme to nečekali.

Druhý den jsme hned z ráda vyrazili ke Krokodýlí řece - J. Charles Swaby's Black River Safari, která byla nedaleko. Takže jsme šli pěkně po svých:) Hned se nás tam ujal průvodce, zaplatili jsme vstup a vyjeli jsme na řeku. Propluli mezi mangrovníky, viděli přesně dva krokodýly a nějaké volavky a do hodiny byli zpět. Děti to bavilo, měly zážitek a jako bonus se mohli jít podívat na další krokodýli v přilehlé chovné/záchranné stanici. Tam je od vajíčka udržovali, než je vypustili na řeku. 

Měli jsme ještě půl dne před sebou, tak jsme něco málo snědli a chytli si na ulici taxík směrem Treasure Beach, kde je vyhlášená restaurace Jack Sprat. 

Běžně jde asi o velmi zalidněné místo, ale protože bylo mimo sezónu a ještě poprchávalo, byli jsme tam téměř sami. Každopádně to dětem nebránilo v tom, aby se vykoupali v moři (u ne moc udržované pláže, což dávám za vinu té mimosezóně).

Druhý den jsme se probudili do polojasné oblohy, která slibovala den bez deště, a tak jsme vyrazili směr vodopády YS Falls. Už jako ostřílení domácí jsme zamířili k taxikářům a zanedlouho se vezli. S jedním přestupem jsme dojeli za pár kaček na opravdu nádherné místo. Vodopády se vstupem $19 na osobu (děti jsme neplatili) jsou v krásně udržovaném parku plném nejen vodopádů, ale i bazénků pro malé i velké.  Takže zatímco chlapi si šli zalézst a zaskákat po krásně rozlehlém vodopádu, který byl po deštivém dni pěkně rozprouděný, my jsme se čachtalys dětma v brouzdališti a stihly si dát i kafe.
Zázemí opravdu úžasné, a to včetně jádla. Na druhou stranu, kdo chce víc dobrodružství a volnosti, asi ho to tu moc bavit nebude. My si to užili a navečer už nasedali na lokální autobus směr Cave. S jedním přestupem a propocenýma tričkama jsme se v podvečer ocitli v komunitě jamajské vesničky, abychom si na jeden vyzkoušeli, jake to je žít jako oni... 

18.9. - 19.9. - Cave

Cave Mountain, Bluefields beach
ubytování: U Jacoba (přes Kristy)

Cave, nádherná část Jamajky, kde jsme si poprvé řekli, že sem bychom se vrátili. A pobyt v místní komunitě nás opět utvrdil v tom, že děti nepotřebují žádné hračky, žádný komfort, když jsou s námi. Vincenta baví všechny klacíčky, co najde, Artur by se zas nejradši vykoupal ve všech kalužinách a snědl všechnu hlínu v okolí. 

Místní nám uvařili zatím nejlepší jídlo co jsme tu jedli, a po tom, co jsme se vyspali v jedné z jejich ložnic, nás vyvezli na Cave Mountain, odkud jsme měli úžasný rozhled téměř až k Negrilu.

Jacob, který nas hostil, nám mezitím vyprávěl, jak to v komunitě chodí. Hodně lidí je závislých na farmaření, hodně mladých na pěstování marihuany (která se na Jamajce kouří jak cigarety), rodiny bydlí blízko u sebe a pomáhají si a v období sucha musí nosit vodu z řek, protože jsou závislí jen na ni a na dešťové vodě. Jak řekl Jacob (mimochodem pocházející z Německa): "cenu vody poznáš, až když ji musíš nosit," a tak tu sní zachází. 

Pláž Bluefields beach, ode asme se par na chvílí "zchladili" (voda v moři je v tomto období opravdu teplá) byla jednou z nejčistších, kterou jsme zatím navštívili, a řeka, v které jsme se posléze omyli (a kde se domácí myjí běžně, aby šetřili vlastní vodu v nádržích), byla úžasně osvěžující.

Pak jsme poobědvali v blézké restauraci a museli jsme Cave zhodnotit jako opravdu krásné místo, s příjemnýma lidma a přijatelnýma cenama.

O skvělém charakteru místních nás přesvědčil i Jacob, která se nabídl a z valstní iniciativy zařídil auto a odvezl nás do Negrilu, kam bychom měli asi horší spojení. Díky němu jsme se vyhli přívalu děště, který přišel krátce po našem dojezdu a pravděpodobně by nás jinak potkal na cestě. Byli jsme za zkušenost s ním opravdu vděčni a trošku jsme si oddechli, protože po tom dvoutýdenním cestování nás konečně čekaly kýčovitě bílé pláže s kýčovitě modrým mořem a zasloužený odpočinek :D 

19.9. - 24.9. - Negril

ubytování: Negril Palms

Kapitán lodi Vincent měl pro nás připravenou zásobu pití a poté, co si chlapi zašnorchlovali a dojeli jsme na ostrov Boobay Cay začal připravovat se svými kamarády úžasný oběd v podobě čersvých lobstrů na grilu. Bylo to vynikající. Děti si navíc užili prosklené sklo lodi a ještě si z ostrova odvezli krásný Sand Dollar, s kterým si pěkně dlouho vyhráli.

Každopádně tři týdny se podepsaly i na dětech a poslední dny už se těšily domů, stejně jako my:) 

Ceny vám tentokrát nepřináším, píšu článek po roce a bylo toho tolik, že je těžké vzpomínat. Každopádně celý výlet včetně letenek nás vyšel na necelých 100 tis. s tím, že za to obrovské zpoždění letu na Jamajku jsme dostali 600 Euro na osobu (včetně dětí) zpět. Takže se nám opravdu vyplatil:)

Co se týče veřejné dopravy, vždy platí pravidlo, že platíte za místo

ČASTÁ JÍDLA NA JAMACE
Jerk chicken with rice and peas -  Grilované kuře v koření jerk, které je pikantní, s rýží vařenou v kokosovém mléce s malými červenými fazolkami.

Ackee and saltfish - ackee je místní plod, jehož černé kuličky jsou jedovaté, ale odstraněním a správnou přípravou se z něj stává pochoutka. Salfish je sušená slaná ryba. Obojí dávají do snídaní a přidávají například Breadfruit, což je plod stromu, který pečou na ohni a jí jako chleba:)

Voda je na Jamajce pitná

Sledujte mě:

Naše další cesty:

Obecné informace:

Blog: