Kdysi jsem na Malé Antily koukala jako na místo, kam snad ani žádné letadlo nelétá, a ještě to není tak dávno, co jsem měla pocit, že jsme karibskou kapitolu uzavřeli a chtěli začít konečně poznávat východní stranu světa. Jenže to na mě nesměla vykouknout narozeninová akce společnosti LEVEL, která říkala, že na ten malý ostrov, který je navíc součástí Evropské unie můžeme letět z Paříže za 150 Euro tam i zpět. A tak jsme se rozhodli, že se ještě letos před svátky ohřejeme tam.   

Dostat se do Paříže ze Stuttgartu, kde momentálně žijeme, taky není žádný problém, protože vlaky TGV nabízí přímé spoje, a tak nebylo moc o čem pochybovat. Jen vybrat termín, který by seděl i mým rodičům, kteří jeli tentokrát s námi. Volba padla na konec listopadu, kdy už pomaličku ustává období dešťů a hurikány moc nehrozí.

A tak jsme při této včasné rezervaci (začátkem června) sehnali letenky po 4 dospělé a dvě děti (obě nad dva roky) v módu BASIC  s jedním zavazadlem k odbavení, jinak pouze příruční, za 1026 Euro.

Přímý vlak TGV v obou směrech ze Stuttgartu do Paříže (trvání cesty 3:15) - pro všechny s místenkou za 348 Euro při velmi včasné rezervaci (nejnižší tarif bez slevových karet).

Z Prahy se dá do Paříže dostat taky za slušnou cenu, stačí vysledovat, které společnosti tam lítají a porovnat.

POSÁDKA o 6 členech: 
Miro, Jana, Vincent (3 roky a 9 měsíců) a Artur (2 roky a 5 měsíců) a babička a děda :)

LETENKY, ZAVAZADLA A JAK JSME SE BALILI

Akce na letenky většinou sledujeme na www.cestujlevne.cz, případně sledujeme lety na www.skyscanner.com nebo koukáme na letecké společnosti podle cíle, kam chceme letět. Většinou máme jen zhruba termín, kdy chceme letět, ale flexibilně se přizpůsobujeme akčním nabídkám, protože děti jsou ještě malé a ne školou povinné. Dá se říct, že cíl naší dovolené se vždycky změnil, protože jsme našli něco hodně výhodného. 

Co se týče zavazadel, cestujeme většinou jen s příručními zavazadly (děti nad 2 roky mají také nárok na jedno do 8 (u některých společností do 10kg), infant do dvou let na zavazadlo do 5 kg plus kočárek/autosedačka/cestovní postýlka… záleží na podmínkách. Takže ve finále vám to stačí. Když jedeme dvě rodiny, často si zaplatíme jedno zavazadlo k dobavení, abychom tam mohli sbalit případně větší objemy, nebo koupit něco na cestu zpět. Ale už jsme letěli i pouze s příručními (do Dominikány) a dá se říct, že nepotřebujete odbavovat na takovou cestu fakt nic.

Více informací o letenkách, zavazadlech, o tom jak a co jsme na cestu s dětmi sbalili a další velmi užitečné informace se dočtete v mém předchozím článku Jak se připravit s dětmi do Karibiku (Jamajka).

TIP NA ONLINE CHECK-IN U LEVELU
Pokud letíte v módu BASIC, nejde si sedadla bezplatně vybrat a budou vám přiřazena automaciky. Začínají vždy od konce, takže pokud potřebujete sedět čtyři vedle sebe, tak to u několika posledních řad není možné. Je tedy dobré počkat pár dní a sledovat zasedací pořádek, jak se letadlo plní. Pokud check-in uděláte, dají se sedačky i vymazat a přijít na letiště s palubním lístkem bez sedačky. Když přijdete brzy, můžete tam přednější řadu vyprosit. Nám dali sedačky vedle sebe, jak jsme chtěli, a některá příruční zavazadla nám i odbavili, takže jsme se s nimi nemuseli tahat po letišti.

UBYTOVÁNÍ

Před cestou jsme si zajistili veškeré ubytování. Na Martiniku je to horší s hotely, kde je nějaká strava (pokud nechcete zaplatit miliardu), takže téměř vše je bez stravy, výjimečně se snídaní. 

Zkoušeli jsme hledat přes airbnb, ale s našimi nároky (tedy 4 dospělí a 2 děti) to šlo hůře, takže jsme většinu rezervovali přes booking, expedii, nebo přímo přes hotel. Jako inspirace nám pomohl s některými věcmi průvodce od Lonely Planet, ale dá se říct, že pro Martinik v češtině ani v angličtině neexistují pořádně žádné knihy s tipy, jako pro jiné státy/ostrovy (ve francouzštině jich seženete mraky i přímo na letišti). 

Ve francouzštině je v podstatě všechno, a tak to je i na samém ostrově, což je pro nefrancouzsky mluvící turisty (což jsme i my) trošku komplikovanější, ale zase ne nemožné (kombunovali jsme angličtinu, španělštinu, ruce nohy a většinou se nějak domluvili). 

Při hledání ubytování se nám osvědčily nějaké tipy jako vždy, psala jsem o nich v blogu o cestě po Dominikánské republice a taky jedna důležitá věc - hledejte slevové kódy na cokoliv, kdykoliv. Často najdete nějaké poklady, které vám cenu sníží:)

Martinik je malý ostrov, takže se nevyplatí měnit bydlení každý den/druhý den, ale spíš vybrat tak tři/čtyři (podle délky pobytu) strategické záchytné body a odtud si jezdit na výlety do okolí.

DOPRAVA

Co se týče veřejné dopravy, jezdí se tu hlavně autem. Veřejná doprava jako taková asi funguje, ale ne nijak pravidelně a svižně. A bez znalosti francouzštiny se nám tentokrát do žádných velkých dobrodružství pouštět nechtělo. Takže jsme si půjčili auto. Pokud ale nechcete platit za auto a jste třeba jen pár, můžete využít služeb ala Uber, na které si tu stáhnete aplikaci Coco a můžete jezdit s místními. Pokud nemáte přejezdů moc, asi se vám to vyplatí.

AUTO

Míra našel stránku Martinikského Europcaru (je jiná než globálního) a tam se objevila rovnou sleva 10%. Pokud zadáte kód "balata" dostanete navíc slevu 5%. Pokud se pak navíc vydáte do botanické zahrady Jardin Balta a předložíte, že máte od Europcaru půjčený vůz, dostanete na vstup i tam slevu 10% :) 

AUTOSEDAČKY
Předem jsme zjišťovali, jestli se na Martiniku používají standardně autosedačky. Není totiž úplně zvykem, že je na karibských ostrovech mají. Ale Martinik je Evropská unie a platí zde stejná pravidla, takže jsme si pro naši posádku objednali 7 místné auto, abychom se tam s autosedačkami vešli. Při předávání nám je sice zapomněli přirpavit, ale měli je a byly opravdu jako nové. Mimochodem, u místních jsme je moc neviděli, ale my jako turisti jsme neriskovali ani pokutu, ani zdraví našich dětí.

Na ostrově se jezdí vpravo jako u nás a za překročení rychlosti i o pár km/h se udělují vysoké pokuty (za ježdění motorek po chodníku ale asi ne - toho jsme byli svědky několikrát:)) 

cena: Za sedmimístné auto jsme v tuto ještě mimosezónu zaplatili 408 Euro za 8 dní s autosedačkami a odevzdaním auta na jiném místě než převeztí (konkrétně jsme přebírali na letišti a předávali v hotelu v Sainte Luce.

JÍDLO, PITÍ A CENY

Je tu víceméně kreolská kuchyně a jako všude se jí hlavně nějaké maso (kuře, vepřové, ryba…) a rýže případně hranolky, což se nejčastěji podává když jíte někde v restauraci. K tomu bývá buď kreolská omáčka, nebo všude přítomná omáčka colombo (něco na styl kari). 

Ceny se moc nerůzní. Na ulici koupíte koupíte hlavní jídlo od 10 Euro více, a to je opravdu ta nejnižší hranice, na kterou jsme narazili v místním lokálu, v malém městečku. Většinou je to kolem 13-16 Euro za hlavní chod, a to i třeba na pláži v malém lokálku.

Nejvíc se tu vyplatí nakupovat v marketu a vařit si, i když nečekejte nákup za hubičku. Většina ubytování má k dispozici vlastní, nebo sdílenou kuchyni. Jídlo nábízí málokdy, nebo za šílené sumy.

Co se týče vody, ta je na Martiniku pitná. My jsme ji většinou pili z kohoutku a bylo všechno v pohodě.

!!!!!!!!!!!!! CO SE TÝČE PLODŮ ROSTOUCÍCH NA MARTINIKU - narazíte na stromy s citrony, pomeranči, je tu spousta banánových plantáží. Je třeba si dávat ale pozor na velmi nebezpečný strom MANCINELLA a hlídat děti, aby se ho ani nedotýkaly. Je velmi jedovatý a má malinké plody piřpomínající jablíčka. Obsahuje jedovatou tekutinu, která způsobuje popáleniny a stát pod ním za dešťě můžu být taky velmi riskantní.!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

19.11. Cesta vlakem ze Stuttgartu do Paříže a městskou dopravou na letiště

Už v sedm ráno jsme nastupili do rychlovlaku jedoucího ze Stuttgartu do Paříže. Tentokrát jsme neobdrželi žádné zprávy o zpoždění, a tak šlo vše podle plánu. I vlak vyjížděl na čas, tak jsme měli v Paříži klid na přejezd na letiště. 

Z hlavního vlakového nádraží Gare du Nord je několik možností jak se dostat na letiště. Tou nejlevnější a možná i nejjistější (protože nehrozí zaseknutí v zácpách) je nákup jízdenek na metro/tramvaj. Budete potřebovat pro každou osobu dvě (kromě dětí). Na vlakovém nádraží nastoupíte na metro číslo 7 směr Villajoufa (na to pozor, střídají se dvě sedmičky, z nichž jedna odbočuje na jinou konečnou zastávku). Dojedete na konečnou Villajoufa a hned na ulici chytnete tramvaj T7 směr letiště. V metru používáte jeden lístek, v tramvaji druhý. Doporučuji sednout si, když to půjde, obzvlášť v metru, protože jedete na konečnou a metro je po cestě hodně narvané. Míjíte přes dvacet stanic!

TIP: při nákupu 10 lístků najednou zaplatíte 16 Euro. Jeden lístek samostatně pak stál 1,9 Euro.

19.11 - 20.11. - Fort de France a okolí

ubytování: u místních před booking (nebudu sem dávat odkaz, protože to byla nouzovka, bez klimatizace, hodně špatně se to hledalo a bylo to jen na přespání protože jsme přiletěli večer).

Po osmi a půl hodinovém letu jsme vystoupili do nočního Fort de France. Hned u letiště je Europcar, kam Míra vyběhl, než jsme počkali na odbavená zavazadla. Udělal dobře, protože pak byla fronta. Odtud nás odvezli na parkoviště, kde jsme si vyzvedli auto. Bez navigace bychom byli ve spletitých silnicích tohoto města opravdu ztracení, takže doporučuji stáhnout nějakou fajn do telefonu. 

Ubytování jsme hledali komplikovaně. Ulice úzké a domy ne úplně přehledně značené. Místní mluvili více méně jen francouzsky, ale nakonec jsme se nějak dohodli a apartmán našli. Opravdu takové typické bydlení s vším všudy - s komárama i švábama, ale na těch pár hodin spánku, než zas vypadneme, jsme to neřešili. Z domu jsme si vezli i nějaké jídlo na snídani, takže nám stačila lednička, sprcha a postel:)

Po trošku náročnější noci, kdy se kluci ještě před třetí ranní rozhodli vstávat, jsme vyrazili hned z rána do města. Na zchlazení z kraje vyzkoušeli městskou pláž, poobědvali typické kuře Colombo a kuře na kokosu na místním trhu, prošli centrum města, a po náročnějším projíždění městem, kde jsou silnice opravdu šíleně spletité, jsme se ocitli v krásné Jardin de Balata. Zahrada s x druhy květin a stromů, s možností krmit ryby, projít v korunách stromů i zastavit u dětského hřiště. Díky připravenosti mého muže dokonce se slevou (viz. výše u sekce AUTO)
Pak už jsme jen nakoupili v místním marketu (obvykle je všude Carrefour) a ujížděli směrem k sopce Mont Peleé, kde na nás čekala předem rezervovaná chata přímo u úpatí "hor". Po cestě už jsou cedule značící trasu k tomuto "hotelu". 
Krásná noc v příjemném ovzduší nám pomohla rychle srovnat jetleg a připravit se na ranní "procházku" k vrcholu:)

ceny: 
ubytování: pro všechny na noc 65 Euro, 
jídlo: velký ovocný salát na mercadu 5,50€, jídlo na mercadu v rozmezí 12-18€ (kuře colombo, kuře na kokosu, chobotnice), pivo 3€
výlet: Jardin de Balata - vstup 14€ (se slevou od Europcaru 12,6€ za dospělého), děti platí od tří let 8€ (ale náš starší spal zrovna v nosítku a nic nechtěli) 

20. - 22.11. Montagne Pelée a okolí

Montagne Pelée, město St. Pierre, pláž Ance Couleuvre
ubytování: v duplexu (dvoupatrová chata s dvěma ložnicemi) v úpatí sopky Montagne Pelée - Auberge de la Montagne Pelée - v ceně byla snídaně.

Budíček nám kluci zajistili už v pět ráno, takže jsme byli v sedm nastartovaní na snídani a po osmé už parkovali u stezky na vrchol sopky Montagne Pelée. Obloha byla zatím jasná, ale z dálky už slibovala sem tam stín a možná i nějaký deštík. Šli jsme bez cíle, tak jak to zvládneme my nebo kluci.
Cesta byla pěkně upravená latěmi do schodů tak, aby ani voda valící se při dešti z vrcholu neznemožnila chůzi. Vincent nabral nadšeně tempo a my s ním. Po chvíli se dřevěné schody měnily na skály a my zvolnili. Slunce se do nás neúprosně opíralo a my se potili jak v sauně. Asi za hodinu jsme se ale ocitli na prvním horizontu, odkud jsme měli výhled na obě strany pobřeží. To už byl vrchol zahalený do dešťového mraku, a i přesto, že Vincent chtěl pokračovat, rozhodli jsme se vrátit. V tu chvíli ho záhadně začaly bolet nohy a cestu dolů se nesl😅 Zastihl nás lehký déšť, a když jsme se po desáté ocitli zpět v chatce, přišla velká průtrž mračen. V tu chvíli jsme mysleli na ty, co šli nahoru a byli rádi za včasný návrat. 

Pokud cestujete s dětmi, vezměte si na tuto procházku určitě nějaké nosítko, nebo šátek

Po poledni jsme se vydali do blízkého města St. Pierre, které bylo v roce 1902 pohřbeno pod žhavým prachem výše zmiňované sopky. Tuto tragedii přežil jeden člověk - vězeň, který byl v tu chvíli chráněn tlustými zdmi samotky v nejnižším patře vězení. Po této tragedii zůstaly ve městě zachovány pozůstatky několika budov, včetně divadla a onoho vězení. Ještě před samotnou návštěvou města jsme zastavili v rumérii Depaz, na kterou jsme po cestě narazili náhodou, a pak v parném dni našli úkryt v chládku místní kantýny, kde jsme si dali oběd u domácí "tety".
Plánovali jsme se jít podívat do muzea Franck A. Perret Museum - Memorial de la Catasptrophe 1902, ale cena za vstup do takové "boudičky u silnice" nám přišla přehnaná (8€) , tak jsme si bezplatně prošli jen pozůstatky divadla a věznice. Každopádně na Googlu najdete nějaké informace o tom co je uvnitř a třeba vás to zaujme a dovnitř nakouknete:)

Relativně dlouhý den jsme zakončili na nejkrásnější pláži této oblasti - Anse Couleuvre - na konci spletité pobřežní cesty, u které máte pocit tak dva kilometry, že už snad dál vést nemůže.

Typicky černý sopečný písek lemoval její pobřeží stejně jako divoká příroda a kluci se smáli, když do nás narážely vlny. A o zážitku s obrovským krabem ani nemluvě. Je to opravdu fotogenická pláž a pěkný západ slunce.

Druhý den jsme se probudili do jasného dne pod sopkou Montagne Pelée, ale tentokrát jsme jen sbalili kufry a po snídani vyrazili směr poloostrov Presqu'Île Caravelle, do oblasti La Trinité. Po cestě jsme zastavili u pobřeží, abychom zkontrolovali, jestli je možné dojít k ostrovu Îlet Sainte-Marie, ale vlny byly docela velké, a tak jsme zas sedli do auta, a i přesto, že do "check-inu" zbývalo ještě dost času, pokračovali jsme rovnou k domu, kde jsme měli předem zabookovaný apartmán.

ceny:
ubytování: pro všechny na obě noci se snídaní 211 Euro, jídlo: jídlo v místní kantýně 10€ porce (kuře, ryba, vepřové…)

22. - 25.11. - oblast Trinité na poloostrově Presqu'Île Caravelle

banánová plantáž Habitation Belfort, surfařská pláž Anse l'Etang, ostrov Îlet Sainte-Marie

ubytování: Plus Q'une Maison, Une Expérience  - apartment s dvěma ložnicemi, z nichž je jedna s paladnou s dvojitýma postelema

Při hledání správného čísla domu nám velmi ochotně pomohla postarší paní. I když francouzsky umíme akorát pozdravit a poděkovat (a líbat :-D), musíme říct, že ochota lidí je tu úžasná (nebo jsme měli štěstí?), a tak zanedlouho mluvíme (anglicky) s paní domácí, která si myslela, že přijedeme až v pondělí.
Ve finále je dobře, že jsme přijeli včas, alespoň stihla pokoje připravit a my se mezitím vykoupali (a trošku spekli) na lokální pláži s mořem jak dělaným pro děti:)) Tento den jsme si dali vyloženě odpočinkový.

Po propršené noci nás poprvé vítala zatažená obloha a my jsme byli rádi, že se alespoň trošku zchladíme.
Lístky na "vláčkovou prohlídku" na banánové plantáži jsme měli koupené předem na 11:15, a tak jsme nikam nespěchali, ale i tak už jsme v devět neměli stání, a tak jsme vyjeli dřív. Po cestě byly nějaké zácpy, takže se tak i tak cesta protáhla a až před desátou jsme se ocitli v Habitation Belfort - obrovské banánové plantáži. Naštěstí ještě úplně nezačala sezóna a předchozí prohlídka nebyla plná, tak jsme mohli vyjet dřív.
I přesto, že byl výklad ve francouzštině (něčeho jiného se tu asi bez soukromého průvodce nedočkáte), není těžké pochopit oč jde, pokud umíte alespoň trošku jiné jazyky:). A tak jsme klukům tlumočili, že banánové rostliny plodí už po devíti měsících, kdy se z květenství začnou tvořit malinké banány, a aby pak mohly v plné síle dorůst, květ se odsekne a trs banánů se přikryje igelitem napuštěným insekticidy, který je chrání nejen před škůdci a ptáky, ale i před sluncem. Když jsou banány dostatečně plné, trs se odsekne a stejně tak se setne celá rostlina, která už více plodit nedokáže. Další většinou vyrůstá z jejího oddenku, a tak to jde pořád dokola. Banány se pak opláchnou ve "vodě", která zabraňuje tvoření plísní, oetiketují se a balí do krabic k exportu.
Když vláček dojel zpět na stanici, byli jsme pozváni na malou ochutnávku jak čerstvých banánů, tak výrobků z nich, mezi kterými bylo mimo sušených a kandovaných banánů také banánové víno (překvapivě velmi dobré:)

Po polední pauze v apartmánu jsme sbalili tašky, a protože slunce už zas vystrčilo své ostré paprsky, jeli se zchladit na známou surfařskou pláž Anse l'Etang. Tady jsme se poprvé setkali s jedovatým stromem Mancinella, o kterém píšu výše. Veděli jsme, že každý takový strom je červeně označený, tak jsme se od něj drželi dál. Už tak jsme měli co dělat, abychom kluky uhlídali před vlnami, které je dokázaly i z pláže svoji silou popotahovat níž a níž:)))
Den jsme chtěli zakončit procházkou po nedalekých ruinách Château Dubuc, kde se v osmnáctém století začala pěstovat cukrová třtina k výrobě cukru a káva pro export, ale už bylo zavřeno. A tak jsme si jen uvařili večeři a odpadli do postele jak švestky:)

ceny:
ubytování: 3 noci za 231 Euro pro všechny (přes booking)
banánová platáž Habitation Belfort: vlak 14€ dospělá osoba (rezervováno předem přes internet), děti platí od 4 let 6€, mají i výhodný paket pro rodiny 2+2 za 35€

"Já chci papat" nás další den vzbudilo už před šestou, a tak si Míra obul tenisky a popojel zpět k Château Dubuc, kde začíná okruh po přírodním parku poloostrova Presqu'Île Caravelle. My pak jen zprostředkovaně koukali na fotky parku, který byl plný mangrovíků a jedovatých stromů Mancinella, zatímco jsme balili na pláž. 

Dnešním cílem byl už jednou zmiňovaný ostrov Îlet Sainte-Marie. Počasí se umoudřilo a vítr byl mírný, tak se zdálo, že bychom na něj mohli přejít.
Plány nám trošku překazil Artur, který v autě usnul a nést ho v nosítku, když se vlny místy střetávaly po pás, jsme riskovat nechtěli, a tak šli jen chlapi. Vincík pro jistotu s rukávkama a my se s mamkou vystřídaly u auta a jen tak si brouzdaly po pláži. I tak, když jsme popošly dál, vlny se někdy střetly tak, že vytryskly až k hlavě. Na ostrově jsou pak dřevěné schody k vyhlídce, a to je v podstatě všechno.

Když od této pláže popojedete kousek dál směrem na sever, uvidíte plantáže známé rumérie Saint James včetně továrny a muzea, které rozhodně stojí za návštěvu. Vše bylo zdarma, jen vláček po plantáži byl za poplatek, ale v neděli a pondělí nejezdí, takže my o něj přišli. Každopádně kluci byli nadšení se všech těch starých strojů rozmístěných po parku rumérie a z měděných nádob staré destilérky v muzeu. Míra měl co dělat, aby jim to všechno stihl vysvětlovat:)
Za zmínku stojí zajímavost, že původní výrobna byla zničena v Saint Pierre roku 1902 po výbuchu sopky, a láhve, které jsou v muzeu z roku 1885 se dochovaly jen díky odběrateli, který je měl ve skladu v Amsterdamu.
Je tu také možné rum ochutnat a nakoupit. A to rozhodně udělejte, pokud po rumu toužíte, protože tu mají výhodná balení například po třech kusech za cenu jedné láhve v supermarketu.
Původně jsme chtěli zajít na oběd do protější restaurace, ale byla uzavřena pro soukromou akci (asi i protože byla neděle), a tak jsme jen koupili grilované kuře ve stánku u silnice, a po pozdním obědě strávili zbytek dne na pláži, s kterou jsme se také rozloučili, tak jako s celým poloostrovem, protože nás ráno čekal přejezd na jižní část ostrova.

25.11. - 3.12. - Sainte Luce a okolí + výlet na ostrov Svatá Lucie

Anse Dufoure, Anse Noire, Anse d'Arlet, Diamantová skála, památnik cap 101, pláž Les Salines, výlet na ostrov Svatá Lucie ubytování

ubytování: apartmán s kuchyní v resotru Village vacances Sainte Luce patřící k řetězci Pierre & Vacances 

Ráno po snídani jsme sbalili kufry a vyjeli směr jihozápadní pobřeží. Dvě pláže v této oblasti jsou známé přítomností želv - Anse Noire a Anse Dufour - sousedící takřka vedle sebe, ale každá úplně jiná.
Anse Noire s černým pískem, velkými oblými kameny při vstupu do moře a molem, které umožňuje příjemnější vstup a okamžitou podívanou na obrovské množství drobných ryb žijících pod ním.
Anse Dufour se světlým nažloutlým pískem, a tedy i průzračnějším mořem, s pozvolným vstupem a zázemím v podobě toalet, restaurace a stánku se sendvičema. Sprchy na obou chybí.
Na obou dvou máte šanci spatřit tři druhy želv. Karetu pravou, Karetu obrovskou a Kožatku velkou.
My měli štěstí na Karetu velkou, která k nám v podstatě připlula sama až téměř k pobřeží a Míra ji stihl krásně vyfotit z úplné blízkosti.
Když přišla menší přeháňka (poslední dny je jich tu několik denně), uchýlili jsme se do místní restaurace. Parádně jsme se najedli za relativně dobrou cenu (na místní poměry) a pokračovali dál po pobřeží.
Nemohli jsme nezastavit v Anse d'Arlet a neudělat typickou fotku kostela s molem, která je snad ve všech průvodcích o Martiniku. Tato oblast je moc pěkná i pro delší zastavení. Restaurace, zázemí a moc pěkné pláže. My jsme ale jeli dál, protože na zbytek pobytu máme už rezervovaný apartmán.
A tak jsme po cestě do hotelu v Sainte Luce zastavili ještě u vyhlídky na Diamantovou skálu (Rocher du Diamant), která má zde velký historický význam (v roce 1804 se jí zmocnili britští vojáci ze Svaté Lucie a narušovali odtud francouzskou lodní dopravu. Vydrželi na ní celých 18 měsíců, dokud se jí opět nezmocnili Francouzi), a pak už jen udělali pár fotek u památníku Cap 101, připomínající tragickou událost ztroskotání lodi, která převážela otroky z jižní Afriky, a který byl postavený roku 1998 u příležitosti 150. výročí zrušení otroctví.
Apartmán v resortu je naší poslední ubytovací stanicí na dalších osm dní. Pozítří vracíme i půjčené auto, takže náš program už bude více méně pohodový.
(Dokud se nezačneme nudit:)

Den, kdy máme naposledy auto, využíváme k přesunu na jižní cíp a nejkrásnější pláž Martiniku Anse des Salines. Polojasná obloha poskytuje úžasné podmínky pro kýčovité fotky s palmami a průzračným mořem, jaké známe třeba z tulumských pláží v Mexiku (ach, Mexiko, nic se mu nevyrovná:))), ale netrvá to dlouho a přižene se prudký liják, krerý nás na chvíli z pláže vyžene.

Zataženou oblohu tak využíváme k procházce po rezervaci u nedalekého jezera, kde je možné pozorovat různé druhy ptáků a krabů.
Když znovu vysvitne slunce a opět ukáže svoji sílu, nemáme chuť se už nikam hnout, a tak se v místní plážové restauraci i občerstvíme a do pozdního odpoledne užíváme té průzračné vody (mimochodem příjemně teplé:))
Pak už jen dokupujeme zásoby jídla a jdeme s klukama otestovat bazén v hotelu.

Zpětně musím říct, že pláž Salines byla na Martiniku nejkrásnější z těch, které jsme tam viděli. Nejbělejší jemný písek, čisté moře, příjemný vstup do moře (ale zase ne úplně pozvolný, takže pro úplně malinké děti ne), každopádně krásně strávený den. Malou nevýhodou (asi jako všude v této oblasti) je přítomnost jedovatých stromů i v okolí pláže, takže děti je třeba hlídat a v sezóně tu bude pravděpodobně hodně plno. Každopádně je tu zákázáno provozovat ubytování, tak vás tu nečekají žádné "komerční výstřelky". Ale to vlastně skoro nikde na Martiniku:)

ceny:
ubytování: 8 nocí za 1100 € pro všechny (apartmán s dvěma ložnicemi, v jehož obývací části byly další dvě postele ala gauč k použití)

Po posledních dnech ježdění autem jsme měli konečně čas projít areál resortu, kde jsme byli ubytovaní. Nejde o žádný typický all inclusive hotel. Popravdě jsme tu tyhle služby moc nenašli, a když, tak za vesmírné ceny (abyste měli představu, tak jen za snídani tam chtěli 16€ na osobu), zato má každý apartmán vybavenou kuchyni a v obchodech seženete cokoliv. V tom teple člověk ani nemá moc potřebu se cpát:)

Nevím, jestli je to předsezónou, ale ani tu není nijak extrémně živo, takže s dětma (nebo důchodcema:)) ideál. Sem tam program animátorů, brouzdaliště, pozvolně se svažující bazén, park, dětské hřiště, pláž a stezky k okolním plážím, které lemují mraky jedovatých stromů, které dokonce i mě dnes nabudily k rannímu běhu s Mírou (to mělo mimino v břiše asi šoky - z toho běhu, ne z těch stromů:-D).
Z areálu jsme měli moc krásný výhled na diamantovou skálu a na večerní západy, a protože další dny měli být konečně slunečno bez přeháněk, nabudilo nás to k tomu, vyjet ještě na výlet (kdo by se v tom horku válel na pláži :-)).
Takže další den jsme nečekaně naplánovali výlet katamaránem na ostrov Svatá Lucie (který není úplně low cost, ale ve finále levnější, než původně plánovaný přejezd trajektem, jeden den půjčení auta a předražené ubytování😇).

19.9. - 24.9. - Jednodenní výlet na Svatou Lucii

Byl to dlouhý výlet, ale moc pěkný, a určitě bych ho jako alternativu návštěvy Svaté Lucie doporučila. Za nás jeden den na Svaté Lucii stačil.

Počasí nám poslední dny vcelku přálo, a tak jsme plnili přání kluků a trávili čas u bazénu v hotelu, kde se docela rozplavali. V moři moc nechtěli, ale v bazénu se starší Vincent pak už i odhodlal skákat do hluboké vody a pod vodou doplavat ke kraji. Jakmile se to naučil v bazénu, nebál se už ani v moři.

Prozkoumali jsme tak všechny pláže v okolí Saint Luce a poslední den dokonce vyšli do města kouknout na místn trhy, kde ryby jasně vedly v sortimentu.

Musíme říct, že i když pláže těsně sousedí, je dobré popojít a neupnout se k první, třeba té u hotelu. Každá má něco svého. Jedna má jemnější písek, druhá větší vlny, některá zázemí v podobě občerstvení, jiná je zas úplně natural a můžete lebedit ve stínu palem. Jen pozor na větší množství mancinell, které jsou tu opravdu všude.

Oblast Sainte Luce se nám zdála na závěrečné lebedění ale moc pěkná, s dobrým zázemím i mimo hotel.

Poslední den jsme si v hotelu prodloužili check out až do 18:00 hodin a užili si ještě naplno slunečného počasí. Zpáteční let jsme měli až v deset večer, ale i tak jsme si předem zabookovali v hotelu také taxík na letiště, protože nás bylo víc, než se vejde od jednoho auta. Měli jsme opět přílet do Paříže, a pak zbývalo jen nasednout na přímý rychlovlak do Stuttgartu... jenže v Paříži se začínalo stávkovat.
Oficiálně tedy až den po našem příletu, ale neoficiálně nejely už nějaké vlaky ten den. A to včetně našho, který končil v Strasburgu a ne ve Stuttgartu. A tak jsme po tom dlouhém letu museli na Pařížském nádraží řešit ještě změnu spoje. Upřímně jsme v tu chvíli nesnášeli Francouze, kteří většinou nemluví jinak než francouzsky.
Naštěstí jsme to nějak dokomunikovali, a protože v tomto úseku provozují dopravu i Deutsche Bahn, mohli jsme využít jejich spoj, který byl ten den z Paříže jedním z posledních. Sice bez míst, sedíc 2/3 cesty na zemi, ale jeli jsme.
Obdiv našim klukům, kteří byli místy už na zbláznení, ale zvladli jsme to a o dvě a půl hodiny později, než bylo v plánu, dorazili k dveřím bytu.
Kluci to všechno ale skvěle zvládli, v podstatě celý zpáteční let prospali a ve vlaku pak Vincent nakreslil nákladní loď, kterou si zapamatoval z výletu na Svatou Lucii. Ty děti, i když malé, to totiž všechno brutálně nasávají🥰

ceny:
pozdější checkout - 35 € za pokoj, taxi na letiště 65 € za všechny, benzín který jsme projeli v půjčeném autě - 50 €

Když jsem to pak všechno spočítala, vyšel nás tento výlet s dětmi na cca 3000 Euro (cca 76 000 Kč) se vším všudy. Mé rodiče o něco méně, jelikož neřešili děti a navíc čerpali "výhod" společného ubytování s námi, které jsme vždy rozpočítali mezi 4 dospělé osoby. 

Hypoteticky by se ve čtyřech cestovalo asi nejvýhodněji s ohledem na možnost půjčit i menší auto, a na sdílení apartmánů s dvěma standardními ložnicemi. Můžete tak mít 14 denní pobyt v karibiku i s výletem na Svatou Lucii za krásných 30 000 na dospělou osobu se vším všudy a bez většího omezování. Bez výletu na Svatou Lucii dokonce o znatelnou sumu méně:) 

Pravdou je, že v restauracích jsme jedli relativně málo, takže je to za cenu vaření, ale pivo, rum ani víno si nikdo neodepíral:) Ta částka prostě může být i nižší, ale i znatelně vyšší.

A abych nezapomněla…. pokud vám tu něco chybí, napište mi:)

Co se týče dopravy, jezdí se napravo jako v Eropě

JÍDLO NA MARTINIKU
Poulet Colombo -  kousky kuřete v typické místní kari omáčce.

Accras de morue - něco jako krokety, ale více nadýchané - jsou to osmažené kousky ryby/krevet v těstíčku, které je často pikantní. Někdy více, někdy vůbec. Je to dobré, ale docela mastné. 

CO SE NÁM HODILO
- termo taška na převoz potravin v autě
- repelent, spirály proti komárům (dá se dokoupit)
- kruh a rukávky pro děti, protože vlny jsou někde větší a při šnorchlování mohli plavat s námi

Voda je na Martiniku pitná

Sledujte mě:

Naše další cesty:

Obecné informace:

Blog: