Obecné informace
Sbalení jsme byli jen do příručních zavazadel - tří batohů, tašky s jídlem a měli jsme autosedačku v cestovním obalu na kočárek do které se toho taky spoustu vešlo (například, deka na pláž, cestovní sprcha, cestovní barel, plínky, hračky pro děti, těstoviny a tuňák na první den a nějaké hotové věci pro děti).
Při příjezdu byly příjemné teploty, v noci ještě chladněji, ale každý den se to stupňovalo. A tak jsme z původních cca 27 stupnů při příjezdu končili na úmorných 34. Každopádně to byl asi nejideálnější týden na takovéto cestování.
ITINERÁŘ:
1.den - přílet Alghera a Spiaggia di Bombarde
2.den - La Pelosseta, Calangianus
3.den - Nuraghe Major - Tempio Pausania, Zia Culumba, Sciumara
4. den - Palau, Maddalena, Isola Giardinelli
5. den - Spiaggia del Relitto, Kemp San Teodoro
6. den - Cala Gonone, Cala Luna
7. den - Santa Cristina - Paulilatino, San Giovani di Sinis, Tharros, Capo S.Marco, Kemp Sabadruche - Bosa
8. den - Alghero a odlet
Do Alghera jsem přiletěli ve večerních hodinách. Naštěstí společnost, přes kterou jsme si půjčili campervan přislíbila vyzvednutí na letišti i takto pozdě, a tak s předáním automobilu nebyl problém. Obvykle vyzvedávají do 21hodin. Chvíli trvalo, než nám majitelka všechno vysvětlila, a tak už bylo všude liduprázdno, když jsme přejeli do o pár kilometrů vzdáleného městečka Fertilie, kde jsme na náměstí u přístavu nabrali vodu do zásoby (automobil měl zásoby naplněné, my si nabírali vodu do cestovního barelu k pití a do cestovní sprchy na "koupel"). Pak už jen zbývalo dojet do Spiaggia di Bombarde, kde jsme zaparkovali na parkovišti u pláže a ulehli (zdarma).
pozn.: Musím dodat, že první noc byla pro mě trošku stresující, protože každý zvuk v autě (třeba když otáčející se děti koply do stěny) mě budil a bála jsem se, že se nám do auta někdo vkrádá. Hehe.
Náklady:
Letenky: 360€
Zapůjčení Campervanu: 690€
Po noci plné komárů, na které jsme nebyli po večerním příletu vůbec připraveni (a tak jsme se jim v podstatě naservírovali k pozdní večeři), jsme si dali chvíli oddych na přilehlé pláži, než jsme vyrazili dál po plánované trase. Cílem prvního dne byla pláž La Pelosa u městečka Stintino. Po cestě jsme si nakoupili v Palmadula nějaké zásoby k večeři a k snídani a dotankovali vodu (to jsme dělali pokaždé, když jsme kolem nějaké jeli).
My jsme se tu osvěžili, naobědvali se, nechali kluky vyblbnout a kolem páté se vydali dál po trase. Tentokrát ne k pláži, ale na vrchol nad městečko Calangianus, které je známé svou továrnou na zpracování korku. Korkových stromů tu najdete opravdu nespočet, a po cestě můžete vidět i nějaké to "ořezávání" stromů.
Cesta na naše stanoviště nebyla úplně ideální, bylo vidět, že jedeme do místa, které je trošku zapomenuté, ale i přes nějaký ten výmol jsme zaparkovali v místě, které bylo dříve zřejmě určené k setkávání lidí z města, nebo sloužilo jako kemp, kdo ví. Všechny kamenné lavičky byly už zarostlé, nebo poničené, a cestu k pramenu vody jsme museli trošku prošlapat. Každopádně jsme tu měli pěkné zázemí, kde jsme se mohli omýt i napít (zdarma).
Tentokrát už připravení na komáry jsme zapálili spirálu a užili si klidný večer s výhledem do krajiny.
Náklady:
16,50€ nákup
30,50€ pozdní oběd
4,50€ parkování u pláže Pelosseta
Když jsme se ráno vzbudili, Míra připravil omeletu a u přírodního pramene jsme se omyli a naplnili si vodu. Vcelku včas jsme se vydali dolů do města a docela drze vjeli přímo do areálu, kde shromažďovali "vytěžený" korek před zpracováním. Doufali jsme, že bychom mohli jít do fabriky, ale bohužel to nebylo možné.
Využili jsme tak času navíc a před cestou ke Capo Testa (na jednom z jižních poloostrovů) jsme se zastavili u Nuraghe Major, kousek za Tempio Pausania.
Jaké bylo překvapení, když se nás správkyně zeptala jakou řečí mluvíme, a poté vytáhla letáček s informacemi v češtině. Dostali jsme i baterky, abychom si mohli posvítit do tmavých prostor kamenné věže, a asi po půlhodině se vydali opět na cestu. Zakotvili jsme u pláže Zia Culumba, kterou na svém úpatí lemují obrovské kameny, které byly kdysi lámány a převáženy do Říma na jejich monumentální stavby.
Kluky kameny neskutečně bavily. Lezli po nich, až se za námi kouřilo, jak jsme je chytali, aby nikam nespadli. Po pobřeží jsme si udělali i malou procházku, a když nás místo omrzelo, pohnuli jsme se dál. A to blíže k ostrovu Maddalena, kam jsme měli naplánováno jet další den. Dojeli jsme k malé plážičce bez jména poblíž Sciumara a Nelson Beach, na kterou jsme se málem nevydali, kdyby nám protijedoucí auta nepotvrdila, že je možné k ní vjet autem. Byla by to škoda, protože to bylo krásné místo s pláží a výhledem na protilehlou Maddalenu. V podvečer jsme se tam ocitli úplně sami a mohli si užít poklidnou večeři a večer plný hvězd sami u šumění moře. Parkovali jsme tu zdarma a nikdo nás na noc nevyháněl. Otázkou je, jestli by to tak bylo i v turistické sezoně.
Náklady:
Nuraghe major 6€ (3€ na dospělého)
nákup 35€
oběd 31€
káva 1,5€
Když jsem se ráno vzbudila, Míra byl pryč. Viděla jsem ho plavat v moři. Než jsem stihla trošku zpacifikovat kluky a dát auto ze spacího stavu do přejezdového, byl zpět a mezitím, co jsem je převlékala, udělal snídani. Den předtím měl výborný nápad koupit mraženou zeleninu, která nám pomáhala chladit ledničku, jejíž provoz fungoval jen za jízdy, a tak byla omeleta se zeleninou, která se přes noc rozmrazila. Člověk by neřekl, jak to do těch kluků bude padat (doma by se v tom určitě rýpali), ale hlad je hlad a na výběr toho jinak moc nebylo. Opět jsme si pohráli chvíli u pláže, abychom kluky hned neprudili jízdou v autě, a na oběd jsme vyrazili do Palau, odkud jel trajekt. Tam jsme se i najedli kousek od přístaviště, kde je jedna restaurace na druhé.
Než jsme se ocitli na druhé straně, trvalo to asi jen 15 minut a centrum La Maddaleny nás opravdu okouzlilo. Bylo v něm hodně ruchu, turistů, krásných obchůdků se suvenýry i restaurací. Dokonce jsme narazili na úžasnou cukrárnu, kde jsme koupili Arturovi dort k narozeninám, které jsme chtěli ještě ten den oslavit. Nakoupili jsme v místním supermarketu nějaké jídlo na další ráno a vyjeli hledat příhodné místo k oslavě i k přespání. Neměli jsme jasný cíl, Míra jen četl v mapách a průvodci, kde by to asi šlo.
Ani bych neřekla, že se na takové místo dá dojet, ale dalo, takže jsme se po vcelku rozbité cestě ocitli na východním úpatí přilehlého mikroostrova Isola Giardinelli, kde jsme zaparkoval u malé pláže poblíž Spiagia capocchia du purpu.
Nebylo to místo úplně idylické, co se týče písku a zázemí k válení u moře, ale mělo své kouzlo způsobené vyschlými nánosy řas a obřími balvany lemujícími pobřeží. Jachty kotvící v mělčině výhledy jen idylicky dotvářely.
A tak jsme nechali kluky vyblbnout, prošli se, polezli po skálách a v podvečer oslavili druhé narozeniny mladšího syna. Večer jsme se osprchovali pod cestovní sprchou, v které byla voda vyhřátá sluncem, a spali vcelku poklidně až do rána.
Náklady:
oběd 40€
trajekt 60€ (zpáteční)
nakup 50€
dort 30€
Když jsme se vzbudili nebylo to úplně ideální ráno. Pořád jsem v sobě nesla pocit toho, že mi chybí ten "Karibik" o kterém všichni v souvislosti se Sardinií mluví. A snad kromě Pelossety se mu zatím nic moc nepřibližovalo. A tak Míra zalovil v mapách a dovezl nás k pláži Del Relitto, která měla krásný jemný písek, a snad kromě toho, že ji nelemovaly palmy, ale borovice, bych ji dokázala jistým způsobem ke karibské pláži přirovnat. Škoda jen, že přivanul silnější (a chladnější) vítr, a i přes relativně žhnoucí sluníčko nás vyhnal dál na cestu.
Zatoužila jsem po normální sprše a záchodech, a tak jsme v našem itineráři bez jasných cílů zapíchli špendlík na kempu u San Teodoro a na jednu noc vystavili náš campervan na obdiv převážně německým turistům jezdícím sem snad na celé léto. Přilehlá pláž La Cinta byla opravdu krásná, takže se nebylo čemu divit, že je kemp tak oblíbený.
Večeři jsme strávili tentokrát kultivovaně v blízké restauraci a s plnými břichy si užili poprvé noc na místě, kde jsem nemusela čekat, kdo nám přijde bouchat na okna, že "kempujeme" tam kde nemáme.
Náklady:
kemp (včetně sprch a záchodů, které byly v ceně) 32,50€
večere 67€
nákup 12€
tankováni 42€
Checkout z kempu byl přesně v poledne. Kluky jsme ráno ještě provětrali u vody, a pak se vydali do Cala Gonone. Všechno do sebe pěkně zapadalo. Po příjezdu do přístavu jsme zjistili odjezdy lodí, koupili lístky a jen co jsme zaparkovali, měli jsme asi deset minut do odjezdu na vyhlášenou pláž Cala Luna. Původně jsme plánovali jít na ni pěšky až druhý den, ale horka začala být docela úmorná a s dvěma malými dětmi by to asi nebyla moc radost, i když věřím, že výhledy to mohly být krásné.
Takto jsme se spokojili s výhledem z lodi a strávili zbytek dne u moře, dokud nepřijel poslední "spoj" (v 18:00), aby nás vzal zpět do města.
Když jsme se vrátili k autu, čekalo nás za stěračem překvapení. Míra trošku ignoroval značku zákazu vjezdu obytných vozů do centra, a tak se nám parkování trošku prodražilo. Vzali jsme to jako daň za to "kempování" zadarmo, které jsme v podstatě provozovali po celou dobu, kromě té jedné noci v kempu.
I přesto, že je tato oblast vcelku hlídaná, riskli jsme to a vyjeli jsme nad pobřeží na samou hranici národního parku, odkud vedla už jen pěší stezka, a na parkovišti zůstali na noc. Ještě před setměním jsme se prošli k přilehlé oblázkové pláži, která nás okouzlila nespočetným množstvím "komínů" postavených z různě velkých kamínků, ale i kamenů.
Když v podvečer kolem projela policie, pro jistotu jsme je zastavili, abychom se zeptali na zaplacení té pokuty, a to, že se tam nesmí kempovat jsme jakože přeslechli (ono by se nebylo čemu divit, protože mluvili jen italsky a my umíme italsky asi čtyři slova :-D). Naštěstí tam nejeli podruhé, a tak nás žádné další nemilé překvapení nečekalo (ostatně nebyli jsme tam sami, což nás trošku uklidňovalo). Každopádně pokuta by to asi nebyla malá a v sezóně bychom to asi neriskovali.
Náklady:
výlet 32€
svačina 16,50€
parkováni 4€
(pokuta 61€)
Poslední den jsem měla jasný cíl, a to, že chci být v kempu, kde se budeme moct ráno před odjezdem ještě osprchovat a zkultivovat před cestou na letiště. Auto jsme museli dovézt do 4 hodin odpoledne do Alghera, a tak jsme měli relativně hodně času. Takže jsme vybrali kemp Sabadruche u Bosa a hledali, co bychom mohli ještě vidět po cestě. A našli.
Chvíli po otevírače jsme zaparkovali u archeologickeho naleziště Santa Cristina u Paulilatino, kde jsme strávili dobrou hodinu a půl, občerstvili se a ještě před odjezdem směr Bosa se rozhodli dojet na pláž poblíž města Oristano. Na pláži San Giovani di Sinis u archeologického naleziště di Tharros jsme strávili pěkné odpoledne. Když jsme se osvěžili v moři, vydali jsme se na přilehlou věž Necropoli Punica Di Tharros, odkud jsme měli úžasný výhled nejen na skromné naleziště, ale i na celý poloostrov Capo S. Marco. U této pláže se nacházejí také různé restaurace, takže je tu pěkné zázemí na celý den a parkovalo se tam zdarma.
Do kempu jsme dorazili něco po šesté večerní a stihli ještě místní pláž. Přístup je tu rovnou ke třem. Zázemí je skromnější, ale v příjemném prostředí, a restaurace má vlastní pizerii a malé dětské hřiště. Večer byl dokonce krátký kulturní program. Sprchy v kempu byly na mince, toalety zdarma.
Náklady:
naleziště Santa Christina 10€
svačina 16,50
nakup 27€ (minimarket v kempu)
pizza 7,50
kemp 20€
sprcha 1€
Poslední den jsme se ještě pováleli na pláži u kempu. Ten jsme mohli opustit až v pozdním odpoledne, protože mají checkout do 24 hodin od checkinu, což je super systém, ale my jsme chtěli stihnout ještě rychlou procházku po Algheru, než budeme muset odevzdat auto. A tak jsme v parném poledne zaparkovali u algherského pířstavu, stihli lehký oběd a zmrzlinu, a pak skoro poklusem proběhnout centrum města, abychom ještě natankovali a něco málo po čtvrté dojeli k domu majitelů campervanu. Tam jsme strávili dobré dvě hodiny relaxem a předáváním auta, než jsme byli odvezeni na letiště.
Náklady:
smoothie 5€
oběd 37€
zmrzka 2,5€
tankováni 66€
Shrnuto podtrženo, byl to výjimečný zážitek, Sardinie je krásný ostrov, ale pravdu říci, pokud bych toto měla někdy zopakovat, tak určitě ne s tak malými dětmi. Ve dvou by to bylo zase o něčem jiném. Dokud jsou prcci prckama, tak mi to cestování místní dopravou a přespávání na hotelech mi vyhovuje víc, než život na 5m2 :)
Celý výlet nás stál včetně letenek (bez pokuty a dortu) 1718€ (cca 44000 Kč). Kdybychom si jenom vařili a nebyli vůbec v kepmu, vyjde to třeba ještě o 7000 Kč levněji, ale co vám budu povídat, na dovolené asi nechcete jen řešit jídlo a děti, takže bylo třeba si to v rámci možností i trošku užít, i když to bylo těžší, než obvykle, když jsme toho chtěli co nejvíc vidět. Když tento blog píšu, jsem z toho víc nadšená, než po příjezdu, protože se teprve můžu pořádně pokochat tím, co jsme viděli :-D
Pokud se vám blog líbil, napište mi, uděláte mi radost:)
SLEDUJTE MĚ:
Kdysi jsem na Malé Antily koukala jako na místo, kam snad ani žádné letadlo nelétá, a ještě to není tak dávno, co jsem měla pocit, že jsme karibskou kapitolu uzavřeli a chtěli začít konečně poznávat východní stranu světa. Jenže to na mě nesměla vykouknout narozeninová akce společnosti LEVEL, která říkala, že na ten malý ostrov, který je navíc...
V předchozím díle jste se mohli dozvědět všechny obecné informace o Dominikánské republice a našich přípravách na tuto cestu. Tento díl se věnuje podrobnému popisu cesty dvou rodin s čtyřmi malými dětmi.
V dnešním světě plném iluzí krásy řeší téměř každý, jak (kdo) vypadá. Na Nový rok o to víc. Ale kolik z toho, co vidíme, vypovídá o tom, co je zdravé?
"Proč mám nechat řezat do zdravého těla?" Letěla mi hlavou další vlna sebelítosti. Jakmile jsem porodila Erinku, hrnuly se na mě myšlenky, že přichází ten čas postarat se o sebe, abych tu pro ně byla co nejdéle. Dokud nebyla na světě, cítila jsem, že můžu být ještě v klidu. Ale pak to na mě dolehlo.
Drahá Erin, má milovaná dcero,
je to ještě živě v mé hlavě, kdy mi kamarádka koukla do dlaně a řekla, že budu mít tři děti a třetí bude holčička. Věděla jsi moc dobře, kdy je tvůj správný čas. Nechala jsi do našeho života přijít nejprve své dva bratry, abych se něco naučila. Ne to, jak být (snad) dobrou mámou,...
ZAJÍMAJÍ VÁS DALŠÍ CESTY? KOUKNĚTE TADY: